Ahoj,

jmenuji se Lucie a je mi 8 let. 25.2.2017 to byl rok, co bojuji se zákeřnou nemocí akutní lymfoblastickou leukémií.
Byla jsem úplně zdravá a nikdy jsem nějak nebyla nemocná, ale loni v únoru 2016 se mi zdravíčko začalo nějak bortit a hned 2x po sobě jsem byla nemocná. Mezi nemocemi jsem si začala stěžovat na bolest zad, která se stupňovala a i přes veškerou péči rodičů i doktorky. Nikdo netušil, co se v mém tělíčku odehrává. Bylo to všechno tak rychlé. Začala jsem být bledá a samá modřina. 24.2.2016 v noci mě vzali na pohotovost, kde jsme strávili noc. Hned ráno přišel lékař s výsledky krevních rozborů, které byly katastrofické…. ihned odjezd do Plzně na hematoonkologické oddělení. Bolest zad už byla tak nesnesitelná, že mě tatínek musel nést v náruči.

Po krevních rozborech bylo vše bohužel jasné …. ALL akutní lymfoblastická leukémie. Svět se rázem celé rodině otočil naruby. Ihned byla zahájena léčba a nasazena „nízkobakteriální dieta“ při které je omezený jídelníček. První operace byla zavedení „katetru“, kterým se po dobu celé léčby podávali léky, chemo a tělní tekutiny přímo do tělíčka. Začátek v nemocnici byl hrozně náročný a byla jsem moc ráda, že jsem u sebe měla maminku i tatínka.
V nemocnici jsem strávila 8 měsíců, nabytých chemoterapiemi, kotikoidy, antibiotikami, hromadami prášků a transfůzemi tělních tekutin. Bohužel se mi „ucpal“ „katetr“, tak sem musela znovu na operaci a. Špatně sem chodila, stále mě bolela záda. Po přešetření a hlubším vyšetření mi zjistili dva narušené obratle a musela jsem nosit krunýř i na sezení. Díky chemoterapii mají pacienti silnou osteoporózu, tak jsou velice křehcí. Byla to dlouhá doba, ale nebyla sem tam sama. Byla tam se mnou maminka, kterou se střídal tatínek. Než sem onemocněla, tak už byla maminka těhotná, bráška se narodil v červenci, tak ji pak střídala i babička. Doktoři byli tak hodní, že dovolili, aby po narození brášky u mě maminka zase mohla být i s malým bráškou.
V létě už sem trávila nějaký čas doma, tak sem mohla nabírat síly na zahrádce. Díky „nízkobakteriální stravě“ se mi dost zúžil jídelníček a někdy to je i náročné. Kvůli mé nemoci se musela spousta věcí v domě předělat kvůli snížené imunitě – květiny, záclony, koberce, plyšové hračky, péřové peřiny všechno schovat, nové zdi, podlahy, matrace v posteli, čistička vody a vzduchu… vše skoro jako nové, a co se dalo, tak dobře omyvatelné desinfekcí. Na podzim sem zase trávila veškerý čas v nemocnici.

Dnes už jsem v „udržovací léčbě“, která bude trvat až do března 2018. Stále užívám chemo po nocích a antibiotika a stále dodržuji „nízkobakteriální stravu“. Domů za mnou dojíždí paní učitelka, abych nezameškala 2. třídu, po dobu celé léčby nesmím do dětského kolektivu ani mezi větší množství lidí, kvůli snížené imunitě, tak trávím všechen čas pouze s rodinou. Bráška je ještě malé miminko, tak se těším na velkého kamaráda. Miluju zvířata, tak by jsme si chtěli pořídit stěňátko leonbergra, se kterým si budu moct hrát, starat se o něj a hlavně se s ním mazlit a on nás pak bude hlídat.
Moc se těším až budu zase zdravá a budu moc mezi děti do školy, dělat všechny ty věci co předtím, vše dohnat a učit se nové věci, které jsem ještě nestihla.

Pokud mi zdraví dovolí moc ráda se Jízdy naděje s rodinou zúčastním.
Vaše Lucinka