Mnoho z Vás si Míšu spojí se spolkem Pomáhej SRDCEM, z.s., který před několika lety založila s myšlenkou pomáhat pacientům s roztroušenou sklerózou, ale i s jiným vážným onemocněním. Za zmínku stojí projekt Běh s čelovkou, zaměřen přímo na pomoc pacientům s RS, nebo Jízda naděje pro pacienty s onkologickým onemocněním. Dále Rockové odpoledne pro Patrika a AVON pochod v Ostrově. Míša také zrealizovala mnoho veřejných sbírek, navázala spolupráci s EPP ČEZ. Také byla oceněna jako Žena regionu.

Zkrátka díky vlastní obětavosti a osobnímu nasazení Míša dokázala pomoci tam, kde to bylo nejvíce potřeba a pomohla díky získaným financím ulehčit život v těžkém boji s nemocí mnoha lidem, dětem a jejich rodinám. A za každou touto pomocí stojí silný příběh, osobní nasazení, mnoho času a emocí.

Míša je žena, matka, dcera, sestra a kamarádka. V životě udělala dobrá i chybná rozhodnutí, někdo ji má rád, někdo ne. To je v pořádku. I přes to vše je to člověk s velkým srdcem, vždy připravena pomoci bez předsudků a osobních zájmů.

A proč to Míša vše dělá? Sama onemocněla roztroušenou sklerózou. Rozhodla se postavit této zákeřné nemoci a v roce 2014 uspořádala 1. ročník Běh s čelovkou a to byl začátek všeho dobrého.
Dlouhá léta pomalu o své nemoci nevěděla a žila svůj život naplno.

Bohužel letos koncem srpna se nemoc ozvala ve své největší síle a přišla těžká ataka. Byla ve špatném stavu hospitalizována do karlovarské nemocnice, po čtrnácti dnech zhoršujícího se zdravotního stavu (podávání vysokých dávek Solumedrolu a cytostatik – chemoterapie) byla ve vážném stavu převezena do nemocnice v Teplicích.

Míša byla jako hadrová panenka, neschopna pohybu, samostatnosti, upoutána svým tělem na lůžko. Obyčejné úkony jako souvislá řeč, uchopit předmět do ruky, vykonat hygienu, nebylo možné. V Teplicích podstoupila náročnou léčbu plazmaferézou na ARO, kdy jí byla z 80 % vyměněna plazma, poté následoval dlouhý pobyt na JIP.

Výsledky se pomalu dostavují. Míša mluví, rozhýbala horní končetiny, ale nohy stále nechtějí poslouchat. Nyní je přemístěna na rehabilitační oddělení v Karlových Varech. Cvičí, snaží se, ale chůze nepřichází, nikdo nedokáže říct, kdy se zdravotní stav zlepší a udělá své první krůčky….

Jenže Míša se musí za čas postavit na nohy. Pokud se to nepovede, bude ji odebrána biologická léčba a bude léčena pouze kortikoidy a cytostatiky – chemoterapií. V tu chvíli by naděje na „normální život“ byla minimální.

Až bude propuštěna do domácího léčení, vrátí se na zapůjčeném invalidním vozíku do prostředí, které není této situaci přizpůsobeno. Bohužel kvůli svému zdravotnímu stavu nemá nárok na žádné zdravotní pomůcky.

Míša bude potřebovat intenzivní péči fyzioterapeuta, rehabilitační pobyt, rehabilitační pomůcky, možná i domácí asistenci, léky, invalidní vozík, chodítko, přizpůsobení bydlení.

Teď je na čase pomoci té, která z nás pomáhá nejvíce.