Dobrý den,
jmenuji se Monika Schmidtová a narodila jsem se v roce 1973. Jako dítě jsem milovala sport
a nakonec zvítězil stolní tenis. Ten mě fakt pohltil a já hrála a hrála. V dospělosti jsem
přibrala squash a trochu tenis. Malé míčky a sítě to bylo moje.

Jednoho dne (rok 2000) se to stalo a já brněla, celá jsem brněla. Po lékařském vyšetření přišla
zdrcující diagnóza a mně se zhroutil svět. Narodila se roztroušená skleróza. Fuj, proč to raději
nebyla angína. Spoustu věcí jsem musela omezit, ale pořád to ještě šlo. Člověk si vůbec
nechce připustit, že je něco špatně a snaží se žít normálně.
Moc jsem si přála miminko a nakonec i lékařská věda nebyla proti a narodil se můj syn
Samuel. Bohužel přítel a jeho rodina mou nemoc neunesli, a tak jsem na výchovu syna zbyla
sama.

Postupem času nemoc také postoupila a nyní jsem téměř závislá na pomoci kamarádů, když
chci někam jít. Dokážu ujít pár kroků a s oporou maličko víc, ale když chci někam jet, musím
vždy s někým a také použít invalidní vozík. Prostě potřebuji doprovod. A v tom je RS
opravdu strašná …musím vše plánovat, prosit o pomoc s doprovodem, prostě člověk se stane
hrozně nesamostatný.

Existuje jedna věc, kdy bych doprovod nepotřebovala a mohla vyjít sama – malý elektrický
skútr. S jeho pomocí bych se stala mnohem více soběstačnou. Jako matka samoživitelka a
navíc s invalidním důchodem si ho ale dovolit nemohu. Byla bych nejšťastnější člověk, kdyby
se mé přání mohlo vyplnit a z dobrovolného startovného Běhu s čelovkou bych si takový
skútr mohla zakoupit . Ta trocha svobody, moct jet někam jen sama…koupit mouku když
zjistím, že mi došla, bez doprovodu ,když potřebuji…jen tak …třeba do parku, na zmrzlinu….
Proto děkuji každému, kdo se zúčastní Běhu s čelovkou a tím mi pomůže být mému přání o
trochu blíž.

Děkuji Monika Schmidtová